První článek do nové rubriky :).
Přemýšlely jste někdy, co bude po nás? Až člověk odejde. Co zde zůstane. Jak to tu asi bude vypadat? Špičky vysokých
budov vyčnívající ze stínů stromů, pralesa a nekonečného klidu. Co kdyby se po čase vyvinul nový člověk? Co by si mysleli? Je mnoho otázek, ale málo odpovědí.
Svět by byl bez nás lepší, o tom není pochyb. Představte si, že stojíte na terase nějaké vysoké budovy a místo šumu aut a lidí slyšíte zpěv ptáků, zurčení vody místo proplouvajících lodí, nevidíte provoz na ulici, ale keře a rostliny co si našli cestu a prorazily asfalt. Nadechnout se a zastavit tu chvíli. Řekněte, není to krásné a děsivé zároveň. Nebo to cítím sama. To co pro sebe člověk stvořil, mu nepřinese úlevu ani uspokojení. Více buduje, kácí, škodí. A proč? Aby si jednou mohl říct, my tady umřeme. A není to věta nějak katastroficky myšlena. Všichni a vše tady umřeme. Ale někdo a něco nového přijde. My se ještě můžeme projít po lese a bojovat za záchranu pralesů. Ale budou tu možnost mít i naše děti?
Život je pomíjivý a běží čím dál tím rychleji. A lidé? Ještě spěchají. A ač si chtějí užít každou chvíli, nejsou schopni se pro ni zastavit.
Rada: Lidé všeho věku a všech vyznání. Nespěchejte, neničte, neubližujte. Nejsou to zákazy nějakého ego maniaka, ale základní pravidla harmonie, které člověk zapomněl. A je jich mnohem víc. Čím víc nad tím přemýšlíte, tím víc jich znáte a objevujete. Každý z nás ví, co by měl dělat. Ale jeden zatouží po moci a druhý po vzdoru….
Rozumná domluva je dnes vzácná. Ale není potřeba s ní šetřit. Stejně jako se slovy díků, chvály, prosby. O lidské rase se říká, že je společenská. A měla by tedy žít v harmonii mezi sebou. Ale já tohle nevidím a nejsem sama. A jak může být člověk laskav k těm, co nejsou ochotni poděkovat, poprosit nebo jenom pozdravit. Prosím tedy o jakoukoliv maličkost. Třeba sbírejte papírky po lese nebo je prostě jenom nevyhazujte na zem. Zdravte starší, ať si o mladé generaci nemyslí, že jsme jenom nevychovaní a hloupí. S tím se dá pokračovat do nekonečna. Pokud jsem vás nějak oslovila, myslím, že budete ochotni sami si říct co je potřeba.
Rozumná domluva je dnes vzácná. Ale není potřeba s ní šetřit. Stejně jako se slovy díků, chvály, prosby. O lidské rase se říká, že je společenská. A měla by tedy žít v harmonii mezi sebou. Ale já tohle nevidím a nejsem sama. A jak může být člověk laskav k těm, co nejsou ochotni poděkovat, poprosit nebo jenom pozdravit. Prosím tedy o jakoukoliv maličkost. Třeba sbírejte papírky po lese nebo je prostě jenom nevyhazujte na zem. Zdravte starší, ať si o mladé generaci nemyslí, že jsme jenom nevychovaní a hloupí. S tím se dá pokračovat do nekonečna. Pokud jsem vás nějak oslovila, myslím, že budete ochotni sami si říct co je potřeba.
Ale bohužel tři lidi co si to přečtou toho ani dohromady moc nezmůžou.
Na závěr. Víte, mě lidi děsí a štítím se jich. Tím, že se lidem tak nějak od mala vyhýbám, nedokážu s nimi ani normálně mluvit. A to ani s blízkou rodinou.
Nikomu své názory nenutím. Nemusíte to číst. Nemusíte si z toho nic vzít. Je to jen další z mnoha lidských pokusů udělat tento svět lepší J.
S pozdravem a přáním hezkého dne Calwen.