close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Divoký víkend

12. dubna 2014 v 21:42 | Calwen |  Něco o mně
Napíšu vám co všechno se dělo poslední výkend a jak to všechno dopadlo. Nebudu zdržovat a šup k věci.


Všechno to začalo už v pátek. Byla jsem na výstavě architektury s ZUŠ, takže jsem odcházela ze školy v průběhu čtvrté hodiny. To bylo super. Jela jsem do Hlučína a z Hlučína do Ostravy. Dorazili jsme, nechali si věci v šatně a šli na výstavu. Prováděla nás jí nějaká paní. Výstava byla O Zvi Heckerovi. Bylo to zajímavé a pan Hecker má můj obdiv, že já nevim v kolikati (Je mu hodně) stále tvoří. V druhém patře byla současná dánská architektura. Tam jsme si v jedné místnosti sedly na polštáře a tvořili. Pokusím se vám alespoň trochu popsat co, ale když to nevydíte je to těžké na pochopení. Řekněme, že jsme dostaly barevné papíry, které byly uprostřed přehnuté do střížky, která byla slepená a pak se z toho vystřihl tvar (Něco jako plot, střecha domu a koruna stromu). A to jsme mohli různě stříhat, ohýbat a lepit na to různé jiné papíry. No prostě měli jsme z toho vytvořit nějakou stavbu nebo něco co se týká architektury. Musím říct, že i když není architektura můj obor, výstava mě zaujala. Nevím jak dlouho ještě bude, ale doporučuju ji každému, kdo se zajímá o architekturu, nebo chce jít jen na výlet.

Výstava skončila a já odjela už sama domů. Samozřejmě jsem musela doma povykládat, co tam bylo atd. Přihlásila jsem se na facebook, abych zjistila jestli jestli tam není jedna kamárádka, které jsem se chtěla na něco zeptat, a tam už jsem měla "pár" vzkazů od Turmawen. Psala mi jestli se může na něco zeptat. Řekla jsem, že samozřejmě může. Ale místo toho aby mi napsala, volala. V telefonu mě přivítal její rozklepaný hlas. Začala mluvit s takovým smutným a prosebným tónem, že má její kocourek nějakou hlubokou ránu na noze, a že mu z ní pořád kape krev. Nevěděla co má dělat, tak jsem jí řekla, že pokud jí rodiče odmítnou vzít ho k veterináři, tak ji tam s mamkou zavezeme, nebo příjdu a Frodovi (kocourek) na to něco dám. Nechala jsem jí čas na rozmyšlenou do příštího poledne a doporučila jí někam ho zavřít, ať si ještě víc neublíží.

Druhý den jsem jela s mamkou a taťkou do polska. Našim hlavním cílem byla dvě zahradnictví. Ty jsme navštívili, ale moc jsem si to neužila, pořát jsem musela myslet na kamarádku a jejího kocoura.

Když jsem přijela domů popadla jsem telefon a zavolala jí. Řekla mi, že ho k veterináři brát nechce. Tak jsem si zbalila věci a vyrazila k ní. Když jsem dorazila a chvilku spočla šli jsme se na něho podívat. Rána byla hluboká a otevřená. Měl ji na pravé zadní noze ve předu u břicha. Nastříkala jsem mu na ni Betadin, řekla kamarádce co má dělat a šla domů.
Další den probíhal v pohodě. Tedy až do doby, kdy brácha vběhl dovnitř a křičel, že někde u lesa hoří. Vylezla jsem na střechu, abych alesoň něco vyděla, ale krom kouře jsem nezahlédla nic. Šla jsem zpět do domu a tam už řval můj telefon. Koukla jsem kdo mi volá. Byla to Hanka. Ta bydlí hned u lesa. Zvedla jsem to. Hanka mi řekla, že vážně hoří les. Dohodly jsme se, že se setkáme někde u lesa. Když jsem byla v půli cesty, už mi běžela naproti. Doběhly jsme k lesu a tam stáy asi tři hasičské auta (Zbytek byl o kousek dál a později přijely další). Chvíli jsme tam stáli s ostatními přihlížejícími, ale pak jsem si všimla, jak se něco pohybuje směrem od požáru. Byl to malý ježeček, který se snažil utét do bezpečí. Něchtěla jsem ať ho přejedou hasičské auta, tak jsem vyběhla k němu, vzala ho a odnesla kousek do bezpečí. Pak jsme tam chvíli ještě stáli, ale já chtěla vědět co všechno hoří a z cesty mi ten pohled nestačil. Mé srdce hořelo s lesem. Přesvědčila jsem tedy Hanku ať se mnou jde kousek dál obejít to údolím. No jo krásné údolí s jezírkem (Které bohužel často vysychá ), s potůčkem, který protéká skrz kořeny stromu a nad ním pokud je hodně deštivo tečou další prameny. Kousek nad údolím roste vzácná a chráněná květina. Kolem které protéká potok a dále pokračuje v malý splav. Bohužel ale les kácejí. Kdysi tam rostly petrklíče a různé květiny. Když jsme byli malí říkaly jsme tomu místu Ráj. Ale zpátky k věci. Viděly jsem hasiče těsně nad údolím, a tak jsme raději utekly.

Druhý den, tedy v pondělí jsme šli zkoukout škody. K mé úlevě shořela jenom paseka, tedy seschlá tráva. Většina stromů to přežila, ale jsou to spíš takové ty keře, co rostou na vykácelých polích.


No jak to tedy dopadlo? Všechno naštěstí dobře. V úterý před tréninkem mi volala Turmaven. Její mamka prý viděla Frodovo zranění a rozhodla se, že s ním navštíví veterináře. Ale potřebovaly se tam nějak dostat. Jeli jsme tedy s mamkou po koních k nim a vzaly je s kočičikou k veterináři. Kdyby se tak nerozhodly nejspíš by kocourek umřel. V ráně měl infekci. Ale veterinář mu to ošetřil a kocour bude v pořádku.

A k požáru v lesu nejde dodat nic víc, než že jsem ráda, že neshořelo nic víc. A mohu jen doufat, že to brzy zaroste.

Přeji hezký den a ať si užijete zbytek víkendu v klidu. Já jdu spát J.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama