Zdá se, že je tento svět lehký? Mě ne. Co je na něm lehkého? Telefony? Počítače? Nebo televize? Řekněte já to opravdu nevím. V tomto světě žijeme opravdu jen proto, abychom zemřeli. Láska, přátelství to tu sice je, ale řekněte, může to vyvážit všechnu tu nenávist, zlobu, závist co kolem panuje? Proč nemůžeme žít ve Středozemi? A třeba bychom mohli. Jen kdyby se naši předkové vydali jinou cestou. Dnes můžeme mít Středozem pouze uvnitř sebe. A to mě bolí. Ale alespoň je zde ta naděje. Co by se stalo, kdybychom ji ztratili? Zmizelo by vše? Protože když se nemáme k čemu upnout, jak se můžeme udržet v prázdnotě? Temnota se nás snaží utlačit. Ty poslední zbytky světla, které jsou kolem každého z nás. Život je těžký, ale dává nám to co my mu.
Proto myslete na krásné věci, dělejte to, co vás naplňuje. To co vás tíží nechejte za sebou. Vím, že je to těžké. Ke všemu co děláme, nás něco poutá. Ale pokud vás to opravdu tíži pusťte to do té prázdnoty a leťte nahoru, vaše světlo poroste a vy s ním. Neexistuje nic, co nás drží. To my se držíme. Držíme se věcí, které nepotřebujeme a které nás táhnou dolů. Už nebudu říkat pusťte se. Budu říkat pusťme se. Jsem na tom stejně. A i když třeba bude trvat, než to dokážeme, nesmíme se vzdát.